William Shakespeare Sonet 89
Say that thou didst forsake me for some fault, | Opouštíš-li mne pro jednu z mých vad, | |
And I will comment upon that offence: | sám zkritizuji, čím jsem tvůj vkus ranil: | |
Speak of my lameness, and I straight will halt, | Řekni: "Jsi chromý!" Kulhat začnu rád, | |
Against thy reasons making no defence. | aniž bych se tvým obviněním bránil. | |
Thou canst not, love, disgrace me half so ill, | Mne nepotupíš, lásko, ani způli, | |
To set a form upon desired change, | když chceš té změně řádnou formu dát, | |
As I'll myself disgrace; knowing thy will, | jak potupím se sám, tvou znaje vůli, | |
I will acquaintance strangle, and look strange; | zdusím náš vztah, už nebudu tě znát. | |
Be absent from thy walks; and in my tongue | Z tvých cest se ztratím, utichne můj hlas, | |
Thy sweet beloved name no more shall dwell, | který tvé sladké jméno něžně choval, | |
Lest I, too much profane, should do it wrong, | já, nehodný, vždy ohlídám si zas, | |
And haply of our old acquaintance tell. | abych už naši známost nezmiňoval. | |
For thee, against my self I'll vow debate, | Za tebe chci sám se sebou se bít, | |
For I must ne'er love him whom thou dost hate. | jak tobě, sobě též se zprotivit. | |