William Shakespeare                                                  Sonet 89

     
  Say that thou didst forsake me for some fault, Opouštíš-li mne pro jednu z mých vad,
  And I will comment upon that offence: sám zkritizuji, čím jsem tvůj vkus ranil:
  Speak of my lameness, and I straight will halt, Řekni: "Jsi chromý!" Kulhat začnu rád,
  Against thy reasons making no defence. aniž bych se tvým obviněním bránil.
  Thou canst not, love, disgrace me half so ill, Mne nepotupíš, lásko, ani způli,
  To set a form upon desired change, když chceš té změně řádnou formu dát,
  As I'll myself disgrace; knowing thy will, jak potupím se sám, tvou znaje vůli,
  I will acquaintance strangle, and look strange; zdusím náš vztah, už nebudu tě znát.
  Be absent from thy walks; and in my tongue Z tvých cest se ztratím, utichne můj hlas,
  Thy sweet beloved name no more shall dwell, který tvé sladké jméno něžně choval,
  Lest I, too much profane, should do it wrong, já, nehodný, vždy ohlídám si zas,
  And haply of our old acquaintance tell. abych už naši známost nezmiňoval.
  For thee, against my self I'll vow debate, Za tebe chci sám se sebou se bít,
  For I must ne'er love him whom thou dost hate. jak tobě, sobě též se zprotivit.