William Shakespeare Sonet 27
Weary with toil, I haste me to my bed, | Po těžké práci znaven lůžko hledám, | |
The dear repose for limbs with travel tired; | kde s úlevou si v klidu odpočinu, | |
But then begins a journey in my head | v duchu však hned zas na nohy se zvedám | |
To work my mind, when body's work's expired: | a mysl místo těla má se k činu. | |
For then my thoughts – from far where I abide – | Myšlenkám cestu z hlavy otevírám, | |
Intend a zealous pilgrimage to thee, | přes velkou dálku k tobě odletí, | |
And keep my drooping eyelids open wide, | přemáhám spánek, do tmy marně zírám, | |
Looking on darkness which the blind do see: | zažívám kruté slepců prokletí. | |
Save that my soul's imaginary sight | Pak naštěstí můj skrytý vnitřní zrak | |
Presents thy shadow to my sightless view, | mi ukáže tvou jasnou siluetu, | |
Which, like a jewel hung in ghastly night, | která jak démant zjasní půlnoc tak, | |
Makes black night beauteous, and her old face new. | že promění ji na den plný květů. | |
Lo! thus, by day my limbs, by night my mind, | Tak ve dne tělo, v noci mysl mou | |
For thee, and for myself, no quiet find. | spaluje touha běžet za tebou. | |