William Shakespeare                                                  Sonet 27

     
  Weary with toil, I haste me to my bed, Po těžké práci znaven lůžko hledám,
  The dear repose for limbs with travel tired; kde s úlevou si v klidu odpočinu,
  But then begins a journey in my head v duchu však hned zas na nohy se zvedám
  To work my mind, when body's work's expired: a mysl místo těla má se k činu.
  For then my thoughts – from far where I abide – Myšlenkám cestu z hlavy otevírám,
  Intend a zealous pilgrimage to thee, přes velkou dálku k tobě odletí,
  And keep my drooping eyelids open wide, přemáhám spánek, do tmy marně zírám,
  Looking on darkness which the blind do see: zažívám kruté slepců prokletí.
  Save that my soul's imaginary sight Pak naštěstí můj skrytý vnitřní zrak
  Presents thy shadow to my sightless view, mi ukáže tvou jasnou siluetu,
  Which, like a jewel hung in ghastly night, která jak démant zjasní půlnoc tak,
  Makes black night beauteous, and her old face new. že promění ji na den plný květů.
  Lo! thus, by day my limbs, by night my mind, Tak ve dne tělo, v noci mysl mou
  For thee, and for myself, no quiet find. spaluje touha běžet za tebou.