William Shakespeare Sonet 102
My love is strengthened, though more weak in seeming; | Že můj cit slábne, může se jen zdát, | |
I love not less, though less the show appear; | že nemiluji míň, toť jistá věc, | |
That love is merchandized, whose rich esteeming, | však proč, když nechci lásku prodávat, | |
The owner's tongue doth publish every where. | ji vychvalovat mám jak trhovec? | |
Our love was new, and then but in the spring, | Když prvně mezi námi zahořela, | |
When I was wont to greet it with my lays; | denně jsem k jejím nohám verše klad', | |
As Philomel in summer's front doth sing, | jako když zjara zpívá Filomela, | |
And stops his pipe in growth of riper days: | však utichá, než přijde slunovrat. | |
Not that the summer is less pleasant now | Mohla by dál svou tklivou píseň pět | |
Than when her mournful hymns did hush the night, | i v pokročilém létě, v době zrání, | |
But that wild music burthens every bough, | však tam, kde dříve voněl něžný květ, | |
And sweets grown common lose their dear delight. | nadbytek plodů větve k zemi sklání. | |
Therefore like her, I sometime hold my tongue: | Proto i já chci odmlčet se včas, | |
Because I would not dull you with my song. | než znaví tě můj láskyplný hlas. | |