William Shakespeare                                                  Sonet 102

     
  My love is strengthened, though more weak in seeming; Že můj cit slábne, může se jen zdát,
  I love not less, though less the show appear; že nemiluji míň, toť jistá věc,
  That love is merchandized, whose rich esteeming, však proč, když nechci lásku prodávat,
  The owner's tongue doth publish every where. ji vychvalovat mám jak trhovec?
  Our love was new, and then but in the spring, Když prvně mezi námi zahořela,
  When I was wont to greet it with my lays; denně jsem k jejím nohám verše klad',
  As Philomel in summer's front doth sing, jako když zjara zpívá Filomela,
  And stops his pipe in growth of riper days: však utichá, než přijde slunovrat.
  Not that the summer is less pleasant now Mohla by dál svou tklivou píseň pět
  Than when her mournful hymns did hush the night, i v pokročilém létě, v době zrání,
  But that wild music burthens every bough, však tam, kde dříve voněl něžný květ,
  And sweets grown common lose their dear delight. nadbytek plodů větve k zemi sklání.
  Therefore like her, I sometime hold my tongue: Proto i já chci odmlčet se včas,
  Because I would not dull you with my song. než znaví tě můj láskyplný hlas.