William Shakespeare                                                  Sonet 66

     
  Tired with all these, for restful death I cry: Mír smrti volám, tím vším unaven,
  As to behold desert a beggar born, jak za zásluhy žebrotou se chodí
  And needy nothing trimmed in jollity, a za nic bývá kdekdo oslaven
  And purest faith unhappily forsworn, a čisté víře pokrytectví škodí
  And gilded honour shamefully misplaced, a pocty leží v rukou nepravých
  And maiden virtue rudely strumpeted, a cudnost panen hyne zneuctěna
  And right perfection wrongfully disgraced, a dokonalost budí jenom smích
  And strength by limping sway disabled, a síla kulhá způli ochromena
  And art made tongue-tied by authority, a múzám jazyk řežou autority
  And folly, doctor-like, controlling skill, a hloupost moudré drze poučuje
  And simple truth miscalled simplicity, a pravda nosí jméno naivity
  And captive good attending captain ill. a dobro zlému v poutech posluhuje.
  Tired with all these, from these would I be gone, V takovém světě nechce se mi žít,
  Save that to die, I leave my love alone. však nedokážu lásku opustit.