| |
|
|
| |
How can my muse want subject to invent, |
Jak mohl bych mít nouzi o námět, |
| |
While thou dost breathe, that pour'st into my verse |
když jsi tu ty a plníš verše mé |
| |
Thine own sweet argument, too excellent |
svým sladkým bytím, o němž vyprávět |
| |
For every vulgar paper to rehearse? |
je pro papír až příliš vznešené? |
| |
O! give thy self the thanks, if aught in me |
Jen díky tobě objeví se snad |
| |
Worthy perusal stand against thy sight; |
v mých básních něco, co mne přežije; |
| |
For who's so dumb that cannot write to thee, |
vždyť o tobě i hlupák může psát, |
| |
When thou thy self dost give invention light? |
když světlo tvé mu inspirací je. |
| |
Be thou the tenth Muse, ten times more in worth |
Desátou múzou buď, jež vyváží |
| |
Than those old nine which rhymers invocate; |
těch dávných devět, uctívaných věrně, |
| |
And he that calls on thee, let him bring forth |
kdo se pak tebe vzývat odváží, |
| |
Eternal numbers to outlive long date. |
tomu dej stvořit verše nesmrtelné. |
| |
If my slight muse do please these curious days, |
A vyhovím-li této přísné době, |
| |
The pain be mine, but thine shall be the praise. |
námaha patří mně, však sláva tobě. |
| |
|
|
