William Shakespeare Sonet 129
The expense of spirit in a waste of shame | Vznešenost ducha zašlapaná v prach – | |
Is lust in action: and till action, lust | toť pravé jméno slasti vilných těl, | |
Is perjured, murderous, bloody, full of blame, | jimž vládne chtíč, ten zrádce, podlý vrah, | |
Savage, extreme, rude, cruel, not to trust; | bezcitný hulvát, ctností nepřítel. | |
Enjoyed no sooner but despised straight; | Už bere ti, když slibuje, že dá; | |
Past reason hunted; and no sooner had, | Rozpoutá hon, však sotva kořist sklátil, | |
Past reason hated, as a swallowed bait, | ze sousta je jen hořká návnada, | |
On purpose laid to make the taker mad. | pro kterou jsi jak blázen hlavu ztratil. | |
Mad in pursuit and in possession so; | Blázníš v té touze, na vrcholu též; | |
Had, having, and in quest to have extreme; | Ačkoli máš či měls to, chceš to zas; | |
A bliss in proof, and proved, a very woe; | Rozkoše lačný jinak nemůžeš... | |
Before, a joy proposed; behind a dream. | Když pak je po všem, iluzi vzal ďas. | |
All this the world well knows; yet none knows well | Každý to ví, a přec podlehne zase, | |
To shun the heaven that leads men to this hell. | neboť to peklo v ráji ukrývá se. | |