William Shakespeare                                                  Sonet 116

     
  Let me not to the marriage of true minds Svazek dvou věrně milujících duší
  Admit impediments. Love is not love rozdělit nelze! Láska láskou není,
  Which alters when in alteration finds, pokud své slovo s první zkouškou ruší,
  Or bends with the remover to remove: anebo sama ochotně se mění...
  O, no! It is an ever-fixed mark, Ne! Láskou nic a nikdo neotřese,
  That looks on tempests and is never shaken; všem strašným bouřím hledí pevně vstříc,
  It is the star to every wandering bark, hvězdou jest, která září v temném lese,
  Whose worth's unknown, although his height be taken. dává nám směr, však je v ní mnohem víc:
  Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks Čas nemá právo Lásku bláznem zvát,
  Within his bending sickle's compass come; když do tváří svým srpem vrásky krouží;
  Love alters not with his brief hours and weeks, Láska má schopnost věky přetrvat,
  But bears it out even to the edge of doom. až tam, kde všechno do hrobu se hrouží.
  If this be error and upon me proved, A jestli jsem ji křivě obhajoval,
  I never writ, nor no man ever loved. nepsal jsem nic... a nikdo nemiloval.