William Shakespeare Sonet 116
Let me not to the marriage of true minds | Svazek dvou věrně milujících duší | |
Admit impediments. Love is not love | rozdělit nelze! Láska láskou není, | |
Which alters when in alteration finds, | pokud své slovo s první zkouškou ruší, | |
Or bends with the remover to remove: | anebo sama ochotně se mění... | |
O, no! It is an ever-fixed mark, | Ne! Láskou nic a nikdo neotřese, | |
That looks on tempests and is never shaken; | všem strašným bouřím hledí pevně vstříc, | |
It is the star to every wandering bark, | hvězdou jest, která září v temném lese, | |
Whose worth's unknown, although his height be taken. | dává nám směr, však je v ní mnohem víc: | |
Love's not Time's fool, though rosy lips and cheeks | Čas nemá právo Lásku bláznem zvát, | |
Within his bending sickle's compass come; | když do tváří svým srpem vrásky krouží; | |
Love alters not with his brief hours and weeks, | Láska má schopnost věky přetrvat, | |
But bears it out even to the edge of doom. | až tam, kde všechno do hrobu se hrouží. | |
If this be error and upon me proved, | A jestli jsem ji křivě obhajoval, | |
I never writ, nor no man ever loved. | nepsal jsem nic... a nikdo nemiloval. | |