William Shakespeare Sonet 19
Devouring Time, blunt thou the lion's paws, | Vezmi lvím tlapám sílu, Čase žravý, | |
And make the earth devour her own sweet brood; | do země navrať vše, co vzešlo z ní, | |
Pluck the keen teeth from the fierce tiger's jaws, | špičáky ostré vyrvi z tygří hlavy, | |
And burn the long-liv'd phoenix, in her blood; | fénixe spal na konci jeho dní, | |
Make glad and sorry seasons as thou fleet'st, | rozdávej radost, potom smutek zase, | |
And do whate'er thou wilt, swift-footed Time, | z všech světa krás nech zvadnout kteroukoli, | |
To the wide world and all her fading sweets; | jak zlíbí se ti, rychlonohý Čase, | |
But I forbid thee one most heinous crime: | nejhorší zločin však ti nedovolím: | |
O! carve not with thy hours my love's fair brow, | Nedotýkej se čela mojí lásky, | |
Nor draw no lines there with thine antique pen; | nerozryj ho svým krutým perem stáří, | |
Him in thy course untainted do allow | zanech je čisté, bez jediné vrásky, | |
For beauty's pattern to succeeding men. | ať navždy jako krásy vzor zde září. | |
Yet, do thy worst old Time: despite thy wrong, | Anebo dělej, jak tvá zvůle žádá, | |
My love shall in my verse ever live young. | v mých verších láska má je věčně mladá. | |