William Shakespeare                                                  Sonet 19

     
  Devouring Time, blunt thou the lion's paws, Vezmi lvím tlapám sílu, Čase žravý,
  And make the earth devour her own sweet brood; do země navrať vše, co vzešlo z ní,
  Pluck the keen teeth from the fierce tiger's jaws, špičáky ostré vyrvi z tygří hlavy,
  And burn the long-liv'd phoenix, in her blood; fénixe spal na konci jeho dní,
  Make glad and sorry seasons as thou fleet'st, rozdávej radost, potom smutek zase,
  And do whate'er thou wilt, swift-footed Time, z všech světa krás nech zvadnout kteroukoli,
  To the wide world and all her fading sweets; jak zlíbí se ti, rychlonohý Čase,
  But I forbid thee one most heinous crime: nejhorší zločin však ti nedovolím:
  O! carve not with thy hours my love's fair brow, Nedotýkej se čela mojí lásky,
  Nor draw no lines there with thine antique pen; nerozryj ho svým krutým perem stáří,
  Him in thy course untainted do allow zanech je čisté, bez jediné vrásky,
  For beauty's pattern to succeeding men. ať navždy jako krásy vzor zde září.
  Yet, do thy worst old Time: despite thy wrong, Anebo dělej, jak tvá zvůle žádá,
  My love shall in my verse ever live young. v mých verších láska má je věčně mladá.