| |
|
|
| |
O! from what power hast thou this powerful might, |
Ó, prozraď mi jen, odkud máš tu moc, |
| |
With insufficiency my heart to sway? |
že srdci mému vládnou tvoje chyby! |
| |
To make me give the lie to my true sight, |
Proč nevěřím svým očím, že je noc, |
| |
And swear that brightness doth not grace the day? |
proč se mi den i beze světla líbí? |
| |
Whence hast thou this becoming of things ill, |
Kdo učil tě, jak z nouze činit ctnost, |
| |
That in the very refuse of thy deeds |
jak nejprázdnější gesto představit |
| |
There is such strength and warrantise of skill, |
mé mysli coby skvělou dovednost, |
| |
That, in my mind, thy worst all best exceeds? |
jež zdá se všemu nadřazena být? |
| |
Who taught thee how to make me love thee more, |
Jak dokážeš, že milovat tě musím, |
| |
The more I hear and see just cause of hate? |
ač je na tobě vše spíš odporné? |
| |
O! though I love what others do abhor, |
Mám rád, co jiným upřímně se hnusí! |
| |
With others thou shouldst not abhor my state: |
Ať se mne, kdo chce, štítí – ty však ne. |
| |
If thy unworthiness raised love in me, |
Vždyť jestli já tvou zrůdnost v lásce mám, |
| |
More worthy I to be beloved of thee. |
zasloužím si být tebou milován. |
| |
|
|
