William Shakespeare Sonet 57
Being your slave what should I do but tend | Což já, tvůj otrok, mohu jinak snad, | |
Upon the hours, and times of your desire? | než čekat, až svá přání vyslovíš? | |
I have no precious time at all to spend; | Nic jiného bych nedělal tak rád, | |
Nor services to do, till you require. | jen pro tebe tu jsem, a ty to víš. | |
Nor dare I chide the world without end hour, | Nenaříkám, že věčně kvůli tobě | |
Whilst I, my sovereign, watch the clock for you, | sleduji čas, jak na hodinách tiká, | |
Nor think the bitterness of absence sour, | myšlenky hořké zakazuji sobě, | |
When you have bid your servant once adieu; | že propustíš mne, svého služebníka. | |
Nor dare I question with my jealous thought | A zdráhám se ptát tónem žárlivým, | |
Where you may be, or your affairs suppose, | kdepak a s kým že trávíš tyto chvíle, | |
But, like a sad slave, stay and think of nought | jen v skrytu duše tomu závidím, | |
Save, where you are, how happy you make those. | na koho právě usmíváš se mile. | |
So true a fool is love, that in your will, | Já bláhový tvou vůli věrně ctím, | |
Though you do anything, he thinks no ill. | dělej, co chceš, já nenazvu to zlým. | |