William Shakespeare                                                  Sonet 57

     
  Being your slave what should I do but tend Což já, tvůj otrok, mohu jinak snad,
  Upon the hours, and times of your desire? než čekat, až svá přání vyslovíš?
  I have no precious time at all to spend; Nic jiného bych nedělal tak rád,
  Nor services to do, till you require. jen pro tebe tu jsem, a ty to víš.
  Nor dare I chide the world without end hour, Nenaříkám, že věčně kvůli tobě
  Whilst I, my sovereign, watch the clock for you, sleduji čas, jak na hodinách tiká,
  Nor think the bitterness of absence sour, myšlenky hořké zakazuji sobě,
  When you have bid your servant once adieu; že propustíš mne, svého služebníka.
  Nor dare I question with my jealous thought A zdráhám se ptát tónem žárlivým,
  Where you may be, or your affairs suppose, kdepak a s kým že trávíš tyto chvíle,
  But, like a sad slave, stay and think of nought jen v skrytu duše tomu závidím,
  Save, where you are, how happy you make those. na koho právě usmíváš se mile.
  So true a fool is love, that in your will, Já bláhový tvou vůli věrně ctím,
  Though you do anything, he thinks no ill. dělej, co chceš, já nenazvu to zlým.