William Shakespeare                                                  Sonet 141

     
  In faith I do not love thee with mine eyes, Já neživím svou lásku pohledem,
  For they in thee a thousand errors note; ten nedostatky tvé moc dobře zná –
  But 'tis my heart that loves what they despise, však srdce nazývá je sladkým snem
  Who, in despite of view, is pleased to dote. a v slepé vášni se k nim upíná.
  Nor are mine ears with thy tongue's tune delighted; Když nemluvíš, mé uši oddechnou si,
  Nor tender feeling, to base touches prone, z doteků mívám divné pocity,
  Nor taste, nor smell, desire to be invited má chuť i čich se nevzrušeně trousí
  To any sensual feast with thee alone: k hostině, jejíž hlavní chod jsi ty.
  But my five wits nor my five senses can Co však je platna smyslů zkušenost,
  Dissuade one foolish heart from serving thee, když se jí srdce nesmyslně brání;
  Who leaves unswayed the likeness of a man, opouští mne jak uražený host
  Thy proud heart's slave and vassal wretch to be: a před tvým srdcem otrocky se klaní.
  Only my plague thus far I count my gain, Já potom dvojí trýzeň musím snést:
  That she that makes me sin awards me pain. že jsi můj hřích a současně i trest.