William Shakespeare                                                  Sonet 51

     
  Thus can my love excuse the slow offence Pro lásku svému koni odpouštím,
  Of my dull bearer when from thee I speed: že se tak líně vleče od tvých vrat.
  From where thou art why should I haste me thence? Proč měl bych spěchat, když tě opouštím?
  Till I return, of posting is no need. Jen za tebou má smysl koně štvát.
  O! what excuse will my poor beast then find, Jak ale mám té herce promíjet,
  When swift extremity can seem but slow? až trysk mi bude vleklý připadat?
  Then should I spur, though mounted on the wind, I kdyby oř jak vítr dal se v let,
  In winged speed no motion shall I know, v mých očích bude bez pohnutí stát.
  Then can no horse with my desire keep pace. Potom pryč s koňmi, nestojím už o ně,
  Therefore desire, (of perfect'st love being made) má velká touha (z lásky zrozená)
  Shall neigh, no dull flesh, in his fiery race; svým bujným cvalem předčí mého koně,
  But love, for love, thus shall excuse my jade- jemuž jen láska rozhřešení dá:
  Since from thee going, he went wilful-slow, Že od tebe se ploužil jako stín,
  Towards thee I'll run, and give him leave to go. zpět sám chci běžet, jeho propustím.