William Shakespeare Sonet 52
So am I as the rich, whose blessed key, | Jsem jako boháč, který v dlani svírá | |
Can bring him to his sweet up-locked treasure, | klíč k pokladnici naplněné skvosty, | |
The which he will not every hour survey, | tu ale jenom občas otevírá, | |
For blunting the fine point of seldom pleasure. | aby ty chvíle chránil od všednosti. | |
Therefore are feasts so solemn and so rare, | Proto jsou svátky tolik slavnostní, | |
Since, seldom coming in the long year set, | že pořídku jsou v roce rozmístěny, | |
Like stones of worth they thinly placed are, | jak drahokamy v koruně se skví | |
Or captain jewels in the carcanet. | nad jinými, jež nemají té ceny. | |
So is the time that keeps you as my chest, | Každý den s tebou mi pak připadá | |
Or as the wardrobe which the robe doth hide, | jak truhlice, jež skrývá krásný šat, | |
To make some special instant special-blest, | mne opouští vždy chmurná nálada, | |
By new unfolding his imprison'd pride. | když mohu se tou krásou pokochat. | |
Blessed are you whose worthiness gives scope, | Pokud jsi se mnou, všechno ve mně zpívá, | |
Being had, to triumph; being lacked, to hope. | nejsi-li, potom naděje mi zbývá. | |