William Shakespeare                                                  Sonet 52

     
  So am I as the rich, whose blessed key, Jsem jako boháč, který v dlani svírá
  Can bring him to his sweet up-locked treasure, klíč k pokladnici naplněné skvosty,
  The which he will not every hour survey, tu ale jenom občas otevírá,
  For blunting the fine point of seldom pleasure. aby ty chvíle chránil od všednosti.
  Therefore are feasts so solemn and so rare, Proto jsou svátky tolik slavnostní,
  Since, seldom coming in the long year set, že pořídku jsou v roce rozmístěny,
  Like stones of worth they thinly placed are, jak drahokamy v koruně se skví
  Or captain jewels in the carcanet. nad jinými, jež nemají té ceny.
  So is the time that keeps you as my chest, Každý den s tebou mi pak připadá
  Or as the wardrobe which the robe doth hide, jak truhlice, jež skrývá krásný šat,
  To make some special instant special-blest, mne opouští vždy chmurná nálada,
  By new unfolding his imprison'd pride. když mohu se tou krásou pokochat.
  Blessed are you whose worthiness gives scope, Pokud jsi se mnou, všechno ve mně zpívá,
  Being had, to triumph; being lacked, to hope. nejsi-li, potom naděje mi zbývá.