William Shakespeare Sonet 88
When thou shalt be dispos'd to set me light, | Až připadat ti budu nicotným | |
And place my merit in the eye of scorn, | a vysměješ se každé mojí radě, | |
Upon thy side, against myself I'll fight, | ve jménu tvém si válku vypovím | |
And prove thee virtuous, though thou art forsworn. | a obhájím tvou ctnost vzdor tvojí zradě. | |
With mine own weakness being best acquainted, | Líp než kdo jiný slabosti své znám | |
Upon thy part I can set down a story | a na podporu tvou chci příběh napsat | |
Of faults concealed, wherein I am attainted; | o vadách, které v sobě ukrývám; | |
That thou in losing me shalt win much glory: | až se mne zbavíš, budeš moci jásat. | |
And I by this will be a gainer too; | Já ale rovněž mnoho získám tím, | |
For bending all my loving thoughts on thee, | mne těší vše, co je ti příjemné, | |
The injuries that to myself I do, | a pokud rány, jež si zasadím, | |
Doing thee vantage, double-vantage me. | ti prospějí, pak prospějí i mně. | |
Such is my love, to thee I so belong, | Z lásky ti vše, i holý život dám, | |
That for thy right, myself will bear all wrong. | než tvůj hlas zlehčit, křivdy spolykám. | |