William Shakespeare Sonet 113
Since I left you, mine eye is in my mind; | Bez tebe si jak slepý připadám, | |
And that which governs me to go about | teď mysl má je mýma očima, | |
Doth part his function and is partly blind, | může se zdát, že bez vady zrak mám, | |
Seems seeing, but effectually is out; | však nepřítomně na všem spočívá. | |
For it no form delivers to the heart | Co potkávám, mé srdce neprožívá, | |
Of bird, of flower, or shape which it doth latch: | květiny, ptáky vůbec nevnímám, | |
Of his quick objects hath the mind no part, | mé nitro neví, co se kolem míhá, | |
Nor his own vision holds what it doth catch; | nač pohlédnu, je vzápětí totam. | |
For if it see the rud'st or gentlest sight, | Ať spatřím půvab sám, či děsnou stvůru, | |
The most sweet favour or deformed'st creature, | hlubokou noční tmu, či záři denní, | |
The mountain or the sea, the day or night, | moře, či hory tyčící se vzhůru, | |
The crow, or dove, it shapes them to your feature. | v mé mysli vše se ve tvůj obraz změní. | |
Incapable of more, replete with you, | Má duše zkrátka jinak nemůže, | |
My most true mind thus maketh mine eye untrue. | a vedle její pravdy zrak můj lže. | |