William Shakespeare                                                  Sonet 113

     
  Since I left you, mine eye is in my mind; Bez tebe si jak slepý připadám,
  And that which governs me to go about teď mysl má je mýma očima,
  Doth part his function and is partly blind, může se zdát, že bez vady zrak mám,
  Seems seeing, but effectually is out; však nepřítomně na všem spočívá.
  For it no form delivers to the heart Co potkávám, mé srdce neprožívá,
  Of bird, of flower, or shape which it doth latch: květiny, ptáky vůbec nevnímám,
  Of his quick objects hath the mind no part, mé nitro neví, co se kolem míhá,
  Nor his own vision holds what it doth catch; nač pohlédnu, je vzápětí totam.
  For if it see the rud'st or gentlest sight, Ať spatřím půvab sám, či děsnou stvůru,
  The most sweet favour or deformed'st creature, hlubokou noční tmu, či záři denní,
  The mountain or the sea, the day or night, moře, či hory tyčící se vzhůru,
  The crow, or dove, it shapes them to your feature. v mé mysli vše se ve tvůj obraz změní.
  Incapable of more, replete with you, Má duše zkrátka jinak nemůže,
  My most true mind thus maketh mine eye untrue. a vedle její pravdy zrak můj lže.