William Shakespeare Sonet 58
That god forbid, that made me first your slave, | Chraň bůh, jenž tobě v otroctví mne dal, | |
I should in thought control your times of pleasure, | abych ti chvíle zábavy chtěl měřit | |
Or at your hand the account of hours to crave, | a jejich výčet denně vymáhal! | |
Being your vassal, bound to stay your leisure! | Že zbyde ti čas na mě, smím jen věřit. | |
O! let me suffer, being at your beck, | Chci trpně čekat na tvé zavolání, | |
The imprison'd absence of your liberty; | vězněn tím víc, čím volnější jsi ty; | |
And patience, tame to sufferance, bide each check, | že zraňuješ mne, strpím bez reptání | |
Without accusing you of injury. | a potlačím své chmurné pocity. | |
Be where you list, your charter is so strong | Máš přece svaté právo být, kde chceš, | |
That you yourself may privilege your time | a po svém trávit každou vteřinu, | |
To what you will; to you it doth belong | je na tobě jen, zda se rozhodneš | |
Yourself to pardon of self-doing crime. | omluvit tíhu vlastních přečinů. | |
I am to wait, though waiting so be hell, | Mně přísluší jen čekat – sper to ďas – | |
Not blame your pleasure be it ill or well. | ne soudit, čemu věnuješ svůj čas. | |