William Shakespeare                                                  Sonet 58

     
  That god forbid, that made me first your slave, Chraň bůh, jenž tobě v otroctví mne dal,
  I should in thought control your times of pleasure, abych ti chvíle zábavy chtěl měřit
  Or at your hand the account of hours to crave, a jejich výčet denně vymáhal!
  Being your vassal, bound to stay your leisure! Že zbyde ti čas na mě, smím jen věřit.
  O! let me suffer, being at your beck, Chci trpně čekat na tvé zavolání,
  The imprison'd absence of your liberty; vězněn tím víc, čím volnější jsi ty;
  And patience, tame to sufferance, bide each check, že zraňuješ mne, strpím bez reptání
  Without accusing you of injury. a potlačím své chmurné pocity.
  Be where you list, your charter is so strong Máš přece svaté právo být, kde chceš,
  That you yourself may privilege your time a po svém trávit každou vteřinu,
  To what you will; to you it doth belong je na tobě jen, zda se rozhodneš
  Yourself to pardon of self-doing crime. omluvit tíhu vlastních přečinů.
  I am to wait, though waiting so be hell, Mně přísluší jen čekat – sper to ďas –
  Not blame your pleasure be it ill or well. ne soudit, čemu věnuješ svůj čas.