| |
|
|
| |
Shall I compare thee to a summer's day? |
Že jsi jak letní den, bych říci měl? |
| |
Thou art more lovely and more temperate: |
Vždyť půvab tvůj víc potěšení dává; |
| |
Rough winds do shake the darling buds of May, |
to v máji vichry servou kvítků pel |
| |
And summer's lease hath all too short a date: |
a nájem léta dlouho netrvává. |
| |
Sometime too hot the eye of heaven shines, |
Nebeské oko někdy příliš pálí, |
| |
And often is his gold complexion dimmed, |
pak zas nám dává málo svého jasu |
| |
And every fair from fair sometime declines, |
a každá krása krásnému se vzdálí, |
| |
By chance, or nature's changing course untrimmed: |
ať náhodou, či nemilostí času. |
| |
But thy eternal summer shall not fade, |
Ale tvé věčné léto nepomine, |
| |
Nor lose possession of that fair thou ow'st, |
neztratíš půvab, který nyní máš, |
| |
Nor shall death brag thou wander'st in his shade, |
nebudeš nikdy bloudit smrti stínem, |
| |
When in eternal lines to time thou grow'st, |
ve věčných verších navždy přetrváš. |
| |
So long as men can breathe, or eyes can see, |
Dokud jen člověk vidí, dýchá, žije, |
| |
So long lives this, and this gives life to thee. |
i ty budeš žít – v těle poezie. |
| |
|
|
