| |
|
|
| |
O! never say that I was false of heart, |
Ó, neříkej, že zrádný je můj cit, |
| |
Though absence seem'd my flame to qualify, |
přes odloučení stálou vášní plane. |
| |
As easy might I from my self depart |
Spíš dovedl bych sám bez sebe žít, |
| |
As from my soul which in thy breast doth lie: |
než bez své duše – tobě odevzdané. |
| |
That is my home of love: if I have ranged, |
Má láska domov svůj má v tobě jen, |
| |
Like him that travels, I return again; |
já ze svých toulek vždy k ní najdu cestu; |
| |
Just to the time, not with the time exchanged, |
přicházím včas a časem nezměněn, |
| |
So that myself bring water for my stain. |
a očišťuji se tak od poklesků. |
| |
Never believe though in my nature reigned, |
Ach nevěř, i když nosím v sobě snad |
| |
All frailties that besiege all kinds of blood, |
vše hříšné, co nám lidem trpí nebe, |
| |
That it could so preposterously be stained, |
že mohl bych tak zvráceným se stát, |
| |
To leave for nothing all thy sum of good; |
a pro nic vzdát se nejlepšího – tebe. |
| |
For nothing this wide universe I call, |
Nezměrný svět mně zdá se nicotným, |
| |
Save thou, my rose, in it thou art my all. |
však ty, má růže, ty jsi pro mne vším. |
| |
|
|
