Milí čtenáři!

Překlad Sonetů Williama Shakespeara, který máte před sebou, je jen dalším z dlouhé řady těch již dávno existujících, opakovaně vydávaných, čítankami připomínaných. Proto vás možná napadne: Co by na něm ještě mohlo být nového? Ale tak jako je každý překladatel jiná osobnost než ti druzí, je i každý překlad zcela jedinečný. Ten můj přitom nemá a nechce být negací či soupeřem těch předcházejících. Je spíše novým zlomkem barevného kaleidoskopu, novým úhlem, z jakého můžeme Sonety nahlížet.

Mnozí u těchto básní vyzdvihují jejich dialogickou dramatičnost, myšlenkovou brilantnost, bohatou obrazotvornost, umnou vypointovanost a nadčasovou civilnost. Ale pro mne je nejsilnějším dojmem z těchto veršů jejich poetičnost a hudebnost. Ona poetičnost stojí nad všemi jazyky světa, je to poetičnost básnického obrazu, který je slovy jakékoli řeči vždy jen částečně a nedokonale uchopován, konkretizován a zpřítomňován. A hudebnost těchto veršů? Tu pozvolna objevuji a (směle, ba drze) přetvářím v tom úžasném vnitřním vesmíru, jaký představuje česká řeč.

Pětistopý shakespearovský jamb nebude v české verzi nikdy znít stejně jako anglický; nebude však ani horší, ani lepší. Bude zkrátka jiný, naprosto jedinečný a svůj. Poetický obraz naopak zůstává společný pro všechny jazyky světa. On je tím, co nás rozechvívá, co v nás od prvního slova sonetu roste, vyvíjí se, mihotá, pulsuje, co v nás ožívá a zanechává nesmazatelný otisk. Konkrétní textová podoba je „pouze“ artefaktem, skrze nějž k onomu obrazu přistupujeme, médiem, jehož prostřednictvím onen obraz prožíváme.

Tak jako se malíř zmocňuje kouzla okamžiku, neopakovatelné hry světel a stínů, přistoupil jsem tedy směle k těmto obrazům renesančního básníka. Můžete mne míti za blázna, či snad šaška – ovšem, když dovolíte, šaška Shakespearova. Cinkám svými rolničkami u jeho nohou, šťasten, jaké pocty se mi dostalo. S radostí, vděčností a pokorou přijal jsem za své jméno Yorick. Vždyť stejně jako ona známá lebka v rukou Hamletových, také já jsem už teď jen prach, který se jednou navrátí do země. Avšak – jak je i v Sonetech mnohokrát řečeno – poezie a láska jsou věčné. V mých očích pak Sonety splývají s Láskou a Poezií. A bude-li někdo chtít vnímat krále básníků mýma očima a citovat jej mými slovy, co víc bych si mohl přát!?

Yorick, 2016