William Shakespeare                                                  Sonet 5

     
  Those hours, that with gentle work did frame Ten samý čas, jenž z moci stvoření
  The lovely gaze where every eye doth dwell, dal život tvaru dokonalé krásy,
  Will play the tyrants to the very same zakrátko ostré zuby vycení
  And that unfair which fairly doth excel; a jasný plamen bez milosti zhasí.
  For never-resting time leads summer on Je neúnavný ve svém ničení:
  To hideous winter, and confounds him there; ukrutnou zimou léto v mžiku zmírá,
  Sap checked with frost, and lusty leaves quite gone, šťavnaté stvoly v led se promění
  Beauty o'er-snowed and bareness every where: a sníh jak smrti plášť vše obestírá.
  Then were not summer's distillation left, Leč do křišťálu zátkou uvězněn
  A liquid prisoner pent in walls of glass, pramínek svěží vůně žije dál;
  Beauty's effect with beauty were bereft, tak zbývá z krásy víc než pouhý sen,
  Nor it, nor no remembrance what it was: ač její zdroj už dávno zasvé vzal.
  But flowers distilled, though they with winter meet, Za vnější půvab dočasnost je cena;
  Leese but their show; their substance still lives sweet. esence jeho trvá nedotčena.